TASMÁNSKÝ TYGR

Tom se zamyšleně rozhlížel kolem sebe. "K lyžování je potřeba sníh," zamumlal, "ale tady nikde žádný nevidím.

Sabča se na něj usmála. "To nevadí," odpověděla vesele. "Já stejně radši jezdím na snowboardu."

"Ale na snowboard je přece taky potřeba sníh, nebo ne?" zeptal se Tom. 

Sabča přikývla. "Jasně, bez sněhu to nejezdí. Leda bysme zkusili vodní lyže nebo vodní snowboard," zamyslela se. "To vlastně ale není snowboard. Možná waterboard? Nebo jak se takovému prknu na vodu říká?"

Tom se zamyslel a pak rozhodně prohlásil: "Já myslím, že se tomu říká wakeboard nebo surfboard." Sabča souhlasně přikývla. "Ano, máš pravdu. Surfboard jsem už určitě slyšela. To bude přesně ono."

Přesto se Tom zasněně pousmál. "Víš, stejně bych si chtěl zalyžovat na sněhu. Je to úplně jiné lyžování než na vodě, kde tě táhne motorový člun. To není jako svištět z kopce dolů super rychlostí."

"To máš sice pravdu," odpověděla Sabča, "ale jet na lyžích po vodě, když tě táhne motorový člun, tak to musí být taky super rychlost."

Tom se ale jen usmál. "Já bych přeci jen radši ten sníh a lyžování z kopce dolů. To je úplně nejvíc super. Při lyžování totiž musíš zapojit celé tělo. Pravá strana, levá strana, dolní tlapky a horní tlapky. Vlastně nohy a ruce, protože lidé nemají tlapky. Celé tělo musí dokonale spolupracovat. Navíc můžeš do toho zapojit i lyžařské hůlky, ale já často jezdím bez nich. To mě baví úplně nejvíc, když dělám obloučky a tlapkami přitom nabírám sníh. Lyžování je skutečně hodně zábavný sport."

Sabča si povzdychla. "Hmm, tak to si budeme muset na ten sníh počkat. Co když ale žádný nenapadne? Co pak budeme dělat?" 

Tom se na ni podíval a v očích mu zajiskřilo. "Pokud žádný sníh nenapadne, tak půjdeme na vodní lyže a aspoň si zalyžujeme na vodě."

Sabča se zasmála. "Tak jo. Domluveno!"

Tom se najednou rozzářil. "No a aby jsme si to čekání na sníh zkrátili, tak si zatím můžeme představit, jak ze sněhu stavíme sněhuláka nebo se koulujeme, nebo dokonce stavíme sněhový domeček pro Tasmiho!"

"Pro Tasmiho?" zeptala se Sabča zvědavě. "Proč zrovna pro Tasmiho? Kdo to je?"

Tom se usmál a začal vyprávět: "Tasmi je můj dobrý kamarád na Eunemiu. Stejně jako já zůstal sám bez rodičů. Než jsem se naučil lyžovat, tak jsem vůbec nevěděl, že nějaký sníh existuje. On taky nevěděl, co to sníh je. Jednou jsme spolu vyrazili na malý průzkum okolní přírody. Najednou jsme na vrcholku vzdáleného kopce uviděli bílou barvu. Vypadalo to jako bílá čepička na špičce toho kopce. Chtěli jsme vědět, co to je, a tak jsme spolu poprvé objevili sníh. Jak teď o sněhu mluvím, tak jsem si zase na něj vzpomněl. Hlavně chci ještě říct, že Tasmi je víc pejsek než tygr. Pochází z Austrálie a vůbec nevypadá jako pravý tygr. Mně to ale nevadí, že nevypadá jako skutečný tygr. I tak ho mám hodně rád. Je to skvělý kamarád."

Sabča se usmála. "Také občas ráda vzpomínám na to, co jsem zažila poprvé. Třeba, když jsem poprvé vyhrála medaili na taneční soutěži. Na to vzpomínám opravdu moc ráda. To byl skvělý pocit, mít medaili na krku."

Pak se na Toma podívala vážně a dodala: "Hlavně ti chci říct, že už nejsi sám, Tome. Máš mě a já tě nikdy neopustím. Jsi totiž můj nejlepší tygří kamarád."